TANČÍM
S PARKINSONEM

Projekt Tančím s Parkinsonem

V roce 2016 bylo Parkinson-Help, z.s. bylo osloveno tanečnicí Kateřinou Dietzovou, bývalou absolventkou konzervatoře Duncan Centre v Praze, s návrhem se aktivně zúčastnit projektu - „Tančím s Parkinsonem“.

S Duncan Centre jsme po krátkém jednání viděli příležitost nabídnout svým členům novou aktivitu, a tak jsme souhlasili vstoupit společně do evropského programu Erasmus+ vyvinout tento projekt.

Spojení s taneční školou a záštita mezinárodního programu nám byla zárukou, že lekce tance a pohybu s hudbou, budou vedeny profesionálně a budou mít pro účastníky hodnotu terapeutickou po fyzické a duševní stránce, ale i sociální.

Lekce „Tančím s Parkinsonem“ proběhli úspěšně v Praze, přidal se Turnov, a i v Ostravě, se zkoušelo tančit.

Díky Kateřině Dietzové, která nasbírala zkušenosti s tancem s Parkinsoniky v Holandsku a která začala spolupracovat s Renou Milgrom jsme se pomalu začali hýbat v rytmu hudby.

Tanec je zastoupen ve všech podobách: pohyb v rytmu hudby, rozhýbání těla, protažení, získání síly a stability, vlastní sebevyjádření skrze pohyb, sdílení práce na sobě a radosti z pohybu ve skupině.

Podle zkušeností klubu, kde tyto lekce proběhly a ještě probíhají, projevují zájem o účast překvapivě nejen ženy, ale i muži.

Stacks Image 3085144

Účastníci projektu

Od září 2016 se začali pravidelně každé pondělí setkávat lidé s parkinsonem z klubu Parkinson-Help z.s. Český ráj a senioři v prostorách Klubu aktivních seniorů TPS Turnov při společných tanečních hodinách v rámci projektu Tančím s parkinsonem.

Při hodinách využívám zkušenosti z programu Vědomé tělo, které studuji u Reny Milgrom. Vycházím z Labanovy analýzy pohybu a Bartenieff Fundamentals. Na začátku hodiny se většinou zaměřujeme na práci s dechem. Tady se snažím propojit i zkušenosti z taiji. Větší část lidí ze skupiny ráda zpívá. To jsem měla možnost zjistit hned při první hodině, kdy jsme si na závěr zcela spontánně zazpívali. Vzhledem k tomu, že vím, jak je hlas pro některé účastníky důležitý, začala jsem se zaměřovat poslední dobou i na práci s dechem ve spojení s hlasem. Někdy si v rámci hodiny zazpíváme, jindy třeba propojíme dech s hlasem, kdy při výdechu rozezníme nějakou samohláskou.

Část hodiny také věnuji k uvědomění si našeho těla. Oživíme si tělo skrz dotyk, zahřejeme klouby, probudíme si i části těla, které ne vždy jsou v pohybu, ať už je to pokožka hlavy či uši. Zaměřuji se také na stabilitu. Vzhledem k tomu, že větší část hodiny probíhá na židlích, tak si nacházíme co nejlepší oporu na židli skrz hýždě, správné držení těla, ale i skrz naše chodidla, která propojujeme se zemí a tím se co možná nejlépe ukotvíme, abychom dosáhli co největší opory s co nejmenší námahou. Pak již přecházíme k pohyblivější části hodiny, kdy ale stále propojujeme naší mobilitu se stabilitou.

Při hodinách podporuji náš pohyb a tanec hudbou, která nás doprovází téměř po celou dobu. Někdy je tomu i naopak, kdy hudba vede nás a my se jí necháváme inspirovat. Snažím se, aby část hodiny tanečníci mohli zaměřit svůj pohyb jen na své pohybující se já. Ne vždy to všem jde, proto si někdy i při hodině zavřou oči, aby byli ponořeni a zaměřeni jen a jen na sebe a nerozptyloval je pohyb ostatních. V průběhu projektu vidím, jak více a více jsou schopni jít sami k sobě a tvořit autentický pohyb. Ze začátku v nich bylo dost nesmělosti, ale s přibývajícím časem a zkušenostmi přichází větší jistota a odvaha.

Dáváme si ale také prostor k tanci ve skupině či ve dvojicích. Pracujeme například se zrcadlením pohybů. Střídáme se i v tom, kdo vede pohyb. I tady vidím velké pokroky, kdy se skupina krásně otevřela. Vytvořil se zde pro ně bezpečný prostor a nemají již takový ostych a strach pouštět se do aktivit s větší a větší důvěrou sami v sebe a v ostatní.

Díky tomu vzniká větší prostor pro jejich tvorbu, kterou předávají dál ostatním a již se nebojí vytvářet vlastní pohyby a tanec. Někdy zapojím i nějakou hru s cílem vzájemné spolupráce. Například si přehazujeme imaginární míč a chytáme ho různou částí těla. I tyto aktivity jsou v kolektivu hodně oblíbené.

Tím bych chtěla navázat a zmínit důležitou část mých hodin a to je práce s imaginací. Kdy tančíme a vedeme pohyb skrz nějakou představu. Ze začátku to pro některé účastníky bylo dost nezvyklé a těžké, ale vnímám, že čím dál raději pracují s nějakou představou. Postupem času jsou schopni více se do těchto vlastní obrazů ponořit a vytvořit krásné pohybové fráze.

V hodinách se prolínají jak aktivity zaměřené na námahu, tak ale i na zotavení. Pracujeme také s prostorem. Náš pohyb vedeme s nějakým záměrem odněkud někam a nebo ho necháváme volně být a nekontrolujeme ho. Zkoušíme i různou dynamiku pohybů, frázování atd.

Na každou hodinu si připravuji hudbu. Volím mezi tím, co již znají, ale přidávám i nějaké nové skladby. Původně jsem nevolila moc rychlou a rytmickou hudbu, což ne všem vyhovovalo. Na žádost skupiny jsem začala přidávat i rychlejší skladby. Hodiny to hodně oživilo. Současně to vytvořilo prostor k novým a zajímavým pohybům. Změnilo to celkově vývoj hodiny. Avšak také se díky tomu stalo to, že asi tři senioři přestali na hodiny chodit. Přišlo jim, že je to na ně moc rychlé a že to nezvládají. Zbytek skupiny to však uvítal a hodnotil to velice kladně.

Před každým setkáním si vytvořím nějakou rámcovou představu o tom, co budeme dělat. Avšak čím déle s parkinsoniky a seniory tančím, tím více zjišťuji, že naše hodiny obvykle stejně skončí trochu jinde, než mám připravené. Většinou vycházím z naladění a potřeb skupiny a reaguji na přítomný okamžik. Takže ne vždy zůstávám u toho, co mám nachystané, ale nechávám to postupně se rozvíjet a plynout. Tohle vnímám, že mi jde snadněji než dříve. Ze začátku jsem měla tendenci se držet připraveného materiálu a byla jsem nesvá, když vše nebylo, tak jak jsem si myslela, že bude. Hned se to odrazilo i na ostatních. Teď sice do hodiny s nějakou představou vstupuji. V hlavě mám zhruba to, co budeme dělat, ale dokážu již snadněji reagovat a upustit od připravených věcí než dříve. Jsem o něco schopnější reagovat na skupinu a její naladění a vidím, že se i kolektiv díky tomu hodně uvolnil. Je to přínosné pro obě strany.

Postřehla jsem, že ale není nutné ba dokonce dobré mít celou hodinu jinou než předešlou. Zjišťuji, že v momentě, kdy se objeví věci, které jsme dělali již dříve, tak se v lidech objevuje větší jistota a ponoření. Díky tomu svůj pohyb rozvíjejí a posouvají dál, proto část hodiny nechávám stejnou a případně přidávám jen drobné obměny. Od tanečníků mám i zpětnou vazbu, že je samotné překvapuje, kam se to může rozvíjet a posouvat.

Hodně kladné odezvy dostávám na práci s jemnou motorikou. Parkinsonici i senioři si tuhle část hodiny velmi chválí. Dokonce mi jedna paní již několikrát předávala své zkušenosti z různých cvičení a videí. Ukazuje mi, co dělá sama doma, nebo někde na cvičení. Je to pro mne velká inspirace a vlastně i pro ostatní. Od několika lidí zase slýchávám, že si kolikrát v týdnu na něco z hodiny vzpomenou a doma si to sami zkouší. Jedna paní mluvila o tom, že každé ráno díky našim společným hodinám cvičí své prsty jak na rukou, tak na nohou. Říkala, že to pro ní byla inspirace a zároveň motivace pro její vlastní práci s tělem.

V průběhu projektu jsem také několikrát zapojila do našich hodin nějaké pomůcky. Zprvu to byli párktár míčky od jedné účastnice, které mi ponechala, abychom je mohli využívat. Asi tak při šestém setkání jsem vzala na hodinu džembe (buben) se záměrem procvičit jemnou motoriky a pracovat s rytmem. Zde vznikl velký rozpor v názorech. Několika lidem se to velice líbilo, ale ne všem. Někteří nerozumněli tomu, co má buben dělat v hodinách tance. Tak jsem delší dobu pomůcky radši nepoužívala a nebo dost omezeně. Naštěstí se mi to povedlo prolomit. Od paní vedoucí TPS Turnov, kde se setkáváme a tančíme, jsme dostali nabídku vypůjčit si jejich pomůcky, konkrétně třeba overbally, dřevěné tyčky, molitanové míčky aj. Na poslední hodině jsme tedy zapojili do našeho tance i tyto rekvizity. Po hodině na to byl velice kladný ohlas. Tak už se velmi těším, až si naše tvoření zpestříme zase nějakou pomůckou.

Ze začátku jsme nebyli úplně zvyklí si dát k hodině nějakou zpětnou vazbu. Po skončení se většinou všichni hned rozprchli a odešli domů. I v tom vidím veliký posun. Poslední dobou zůstáváme po hodině ještě chvíli spolu a povídáme si. Začíná to být takový náš rituál. Někdy si sdělujeme přímo to, co máme na srdci. Jindy jsou to třeba jen pocity. Také se mi stalo, že na jednu hodinu donesla jedna paní na ukázku fotky z jejího tanečního vystoupení z mládí a podělila se o to s námi ostatními. To byl velice silný okamžik. Vzpomínám si také, že na začátku tohohle roku jsme si třeba na konci hodiny „vařili“ skrz pohyb imaginární nápoj, který jsme si společně „namíchali“ z přání, která jsme chtěli předat dál ostatním, no a nakonec jsme ho společně „vypili“ skrz naše těla.

Je radost vidět a vnímat ten posun, to postupné utužování vztahů v kolektivu, naše rozzářené tváře, když se znovu vidíme, tu vzrůstající důvěru. Mít možnost všímat si toho většího a většího ponoření se do tance a pohybu. Jsem velice potěšena a poctěna, že jsem součástí tak úžasného kolektivu a tak krásného projektu jako je projekt TANČÍM S PARKINSONEM. Děkuji všem! Tančeme každý den, byť i jen skrz myšlenku! To nám ze srdce přeji

»Tančím, tedy jsem …«

Zkušenosti

Rozhovor s Věrkou a Hazimem.

Od září 2016 na hodiny v Turnově v rámci projektu „Tančím s Parkinsonem“ chodí Věrka společně se svým manželem Hazimem, který se potýká s Parkinsonovou nemocí. Věrka je vždy usmívající se žena plná energie. Aktivně se zapojuje do dění při hodinách a obdivuhodně podporuje svého muže. Po jedné taneční hodině jsme si s Věrkou sedli a udělali krátký rozhovor. Shrnuli jsme v něm, jak vnímá celý projekt „Tančím s Parkinsonem“. Ke konci rozhovoru se k nám přidal i její muž Hazim, který chtěl k projektu také říci pár slov. A tady už si můžete přečíst slibovaný rozhovor.

Jak jste se o projektu „Tančím s Parkinsonem“ vůbec dozvěděli?

Věrka: „O tomhle projektu jsme se vlastně dozvěděli přes klub Parkinson-Help Český ráj, kterého jsme členy. Tak přišla nabídka, jestli bychom měli zájem se účastnit.“

Proč jste se rozhodli zapojit do projektu a čí to byl nápad?

Věrka: „Tak protože já všechno sleduji, tak jsem přišla na možnost zapojit se do tohohle projektu. Navrhla jsem to manželovi a ten byl okamžitě pro. Dříve měl pohyb hodně rád, takže jsme to oba uvítali. Vlastně vyhledáváme jakékoliv aktivity spojené s pohybem a jakékoliv cvičení. Teď například k manželovi dochází i jednou týdně fyzioterapeutka. Manžel i já chceme, aby byl co nejvíce v pohybu a udržoval se.“

Jak tenhle projekt vnímáte?

Věrka: „Vnímám ho velmi pozitivně, protože už jen to, že se cvičí ve skupině, pod odborným vedením, s hudbou, vidím, že dělá strašně moc. Ty pohyby nás nabíjí. Dodává nám to chuť, a ne jenom ten den, ale i do dalších dní a motivuje nás to zacvičit si i doma. Takhle já to pozoruji hlavně na manželovi.“

Stacks Image 3085135

A tančili jste dříve?

Věrka: „Ano, tančili jsme hodně. Tančili jsme i dvakrát týdně. Chodili jsme na všechny plesy v okolí, jak v pátek, tak v sobotu. Tančili jsme rádi. Teď nám to chybí, protože manžel po mozkových příhodách nesnáší hudbu. Ta ho unavuje. I přesto ale občas zajdeme na nějaký ples. Letos jsme byli na Silvestra. A i když moc netančil, jen dvakrát, tak jsme si to užili.“

Takže tanec Vám je blízký?

Věrka: „Ano.“ Smích.

Překvapilo Vás něco na hodinách, co jste třeba neočekávala?

Věrka: „No tak překvapilo mě, kolik lidí se účastní. A že přijdou i ti, kterým pohyb neumožňuje dělat úplně všechno, ale že se snaží. Dále taková ta bezvadná atmosféra, která je při hodinách. Vnímám, že to ty lidi povzbuzuje.

Stacks Image 3085159

Co Vás osobně nejvíc na hodinách baví?

Věrka: „Mě osobně asi nejvíc baví celkově to prostředí, ta soudržnost těch lidí, ten společný pohyb. Už jen to, že se prostě vidíme, setkáme se a společně si zacvičím.

A co si myslíte, že baví na hodinách nejvíc Vašeho manžela, dokážete to odhadnout?

Věrka: „Jeho to baví celkově. To že přijde mezi lidi, že si zacvičí a zatančí.“

Vzpomenete si na nějaký silný moment, který jste zažila v rámci projektu, nebo bezprostředně po něm?

Věrka: „Sice to úplně nesouvisí s hodinou, ale jako nejsilnější moment vnímám, když jsme měli společné posezení před Vánoci. Ten prostor si společně posedět a popovídat si, slyšet ty starší lidi vyprávět a poznat je víc. To pro mě byl hodně silný a hluboký zážitek.“

Co si myslíte, že Hazima nejvíc motivuje k pohybu?

Věrka: „Hlavně asi dobré počasí. On to má tak, že každý den má jiný a pokud je pěkné počasí, tak má chuť se hýbat. Pokud jsou nějaké tlaky, nebo jsou dvojky zátěže, tak to ho prostě strašně brzdí.“

Stacks Image 3085137

Věrka na Hazima: „Co tě motivuje k pohybu?“

Hazime, co Vás nejvíc motivuje k pohybu třeba tady na hodinách?

Hazim: „Já obdivuji Vaši trpělivost s lidmi.“

Věrka: „Vůbec Váš přístup, ten je ohromně motivující. Vždycky pohodová, příjemná a celé to Vaše vedení. Když už sem přijedeme, tak to jste bezprostředně Vy, co nás nejvíc motivuje.“

Jaká je nejoblíbenější část těla, kterou Hazim vede pohyb? Co si myslíte vy Věrko a co si myslíte vy Hazime?

Věrka: „Tak rozhodně krk.“ Smích.
Hazim: „Pohyb krkem a břichem.“

Já jsem se na to zeptala záměrně, protože Hazim má neuvěřitelně pohyblivý krk a úžasně vnímává rytmus a dokáže ho znázornit skrz pohyby krkem.

Věrka: „To jo.“ Smích.

Stacks Image 3085164

A na závěr se chci zeptat, jestli Vám projekt něco přináší, jestli to můžete nějak shrnout?

Věrka: „Budu chvilku přemýšlet. Smích. No rozhodně nám hodiny přináší uvolnění a zároveň i vnímám, že posilujeme celkově tělo, svaly, procvičujeme mysl a tím se všechno aktivuje. Přichází celková pohoda.“

Takže vnímáte propojení více stránek?

Věrka: „Ano, vnímám. Je to prostě úžasný projekt, kterého by se mělo účastnit co nejvíc lidí. Je to fakt super.“

Chcete Hazime i vy něco na závěr říct?

Hazim: „Je to výborný. Ty máš takovou trpělivost se všemi lidmi, aby cvičili, dáváš jim povzbuzení.“

Já moc děkuji. Zkusím tuhle nahrávku dát na papír a uvidíme co z toho vznikne. Smích všech.

Tak jo, děkuji za rozhovor.

Věrka: „I my děkujeme.“


Společný rozhovor Věrky, Hazima a Lucky Pfeiferové

Stacks Image 3085146

Kontaktní informace

Parkinson-Help z.s.

www.parkinson-help.cz
kancelar@parkinson-help.cz

tel: 273 160 062
ič: 22754059